Jak se dá šetrně sdělit „něžnému pohlaví“, že jeho vzezření je poněkud odpudivé? Asi stejně těžko, jako vysvětlit některým představitelům „neněžného pohlaví“, že se chovají jako hnusní hulváti. S ošklivostí tělesnou. ale často i tou duševní  mnohdy marně bojujeme, je nám většinou dána do vínku jako břímě, které s sebou musíme vláčet. To jak snadno ji uneseme pak záleží na naší síle. Co si však myslet o lidech, kteří kolem sebe uměle vytvářejí „pole ošklivosti“? Snad že mají až přespříliš své životní síly? Jenže to by se pak blackové vody hemžily samými silnými tvory. Nechme raději filozofování, které má s deskou „Far Away From Conformity“ společné pouze to, že stvoření říkající si Cadaveria je zářným příkladem osoby přetvářející svůj exteriér do podoby neslučitelné s obecným chápáním estetiky a potlačující charakteristické rysy svého pohlaví. Je to image, jistě, jak jinak, a účelem image je upoutat, přitáhnout pozornost a prosadit se. K tomu poslednímu však už samotná image nestačí, tady  je potřeba mít něco víc, něco co přinutí zvědavé jedince zůstat i poté, co nekonvenční vzezření začne nudit (a to bývá velmi brzy). V případě hudebních skupin tak nezbývá než podložit svou image kvalitními skladbami, protože jinak se vše stává poněkud směšným divadýlkem bez valného efektu. Safra, teď už vážně skončím s obecnými žvásty a pojďme se podívat na vlastní desku.

Italové CADAVERIA o sobě dali znát již v roce 2002 debutem „The Shadows´ Madame“, ale o úspěšném vstupu na scénu se dá mluvit stěží. A to i přesto, že frontmanka Cadaveria, která skupinu zformovala, nebyla žádným nováčkem na metalové scéně. Asi bude mnohým dobře známá jako vokalistka temnotářů OPERA IX. Už debut její nové italské akvizice nabídl velmi různorodý mix od vřeštivého blacku až po melodické skoro rockové plachtění a ani na „Far Away From Conformity“ tomu není jinak. Z desky čiší snaha o hodně velkou stylovou otevřenost, do zřetelně blackové surovosti je infiltrován až technicky studený projev někdy přímo evokující industriálnost Roba Zombieho. Nechybí však ani melodie, klidné pasáže a občasné jakoby výlety do metalové historie, když například v některých pasážích „Omen Of Delirium“ chtě nechtě slyším silnou podobnost se starými ACCEPT. Podivnou rozmanitost jen podtrhuje i osobitá předělávka skladby „Call Me” od Blondie. Tyto snahy o pestrost a přelévání hudební náplně od svižných pasáží k melodikou prošpikovaným neveselým truchlohrám se mohou jevit celkem zajímavé, jenže rozbrázděnost struktur jednotlivých kompozic vlastně jen zakrývá poněkud slabší obsahovou náplň. Přesto vás bude tahle deska udržovat v neustálém střehu, a to právě díky množství razantních, často velmi nepřirozených, změn. Velkou část těchto hudebních zlomů má na svědomí samotná Cadaveria, která se svým chraplákem (dokladujícím kam až se ta snaha o ošklivost dá dovést) celkem kouzlí a bohatě využívá i jemnějších poloh, zvučných deklamací nebo ječivých melody-zpěvů. Ne vždy to sice působí zcela jistě a hlas navyklý především hrdelnímu chropotu se zjevně hůře ladí do melodických linek, ale silné charisma se jejímu projevu upřít nedá.

To co zvedá „Far Away From Conformity“ vysoko nad úroveň debutu je především podařená studiová a zvukařská práce, která byla odvedena v italském C.pt Woofer Studios. Razantní ostrost soundu dává slušnou nabroušenost kytarě i vokálu a silně vyniká i údernost bicích, které obsluhuje Flegias, taktéž bývalý člen OPERA IX. Snad jen v pasážích klonících se k jakési „symfoničtější“ poloze zavání produkce poněkud studeným neplastickým výrazem. Ale jinak se dá zvukařská práce hodnotit jedině kladně. Škoda, že se tak jednoznačně nedají hodnotit i ostatní aspekty nahrávky, neboť k dokonalosti chybí materiálu hodně. Přes celkem rozmanitý projev se totiž skupina neubránila i častému jednotvárnému opakování a snadno se přistihnete při zjištění, že právě posloucháte motiv již jednou slyšený v některé z předchozích skladeb. Inu opakování matka moudrosti, jenže moudrost asi není ten správný přístup pro tvorbu umění, v tom mi jistě dáte za pravdu.